Porovnání s vědeckými výsledky a polemika
Vědecké průzkumy zabývající se zastoupením sexuálních orientací v populaci se typicky realizují tak, že každý dotazovaný sám anonymně udá svou sexuální orientaci. Jejich klíčovou slabinou je předpoklad, že každý bisexuál/homosexuál, který se průzkumu účastní, si svou sexuální orientaci přiznal a v anonymním průzkumu se k ní přihlásí. Např. v roce 2003 se v Austrálii uskutečnil výzkum, ve kterém bylo po telefonu zpovídáno 19,307 respondentů. V něm se jako heterosexuální označilo 97,4% mužů a 97,7% žen ačkoli 8,6% mužů a 15,1% žen uvedlo, že mají pro stejné pohlaví sympatie či s ním měli už nějakou sexuální zkušenost (přestože na výběr byla i bisexuální orientace) [7].
Ve vědecké oblasti se staly v souvislosti se sexualitou průkopnické Kinseyho zprávy, které popisují sexuální chování vzorku americké populace. Tyto zprávy vyšly v polovině 50. let dvacátého století a teprve od jejich vydání se začal běžně používat termín sexuální orientace. Do té doby byly bisexualita a homosexualita oficiálně tabu – ještě před cca 60ti lety! Homosexualita se dokonce ještě před 40ti lety „léčila“ na psychiatrii [6]. Z těchto údajů si lze udělat obrázek o tom, v jakém stavu vzhledem k realitě společenské povědomí o sexuální orientaci v tu dobu bylo a v jakém stavu tím pádem může být dnes.
Klíč k úspěchu Kinseyho zpráv spočíval v realizaci průzkumu. Ten na rozdíl od takřka všech ostatních podobných průzkumů neprobíhal formou anonymního dotazníku, ale formou přímého do hloubky vedeného rozhovoru s (po psychologické stránce) vysoce trénovaným mluvčím [4] (jedním z nich byl sám Kinsey). V [8] je uvedeno:
Známý spisovatel Gore Vidal, jenž byl jedním z probandů (účastníků průzkumu), popsal jeho metodu: Kinsey poskytl svým partnerům při rozhovoru pocit, že sexuální energie je pozitivní síla a každý jejich údaj je důležitým příspěvkem vědě. Vytvořil atmosféru, v níž působil jako důvěrník, kterému se mohlo bez obav sdělit vše. „Všichni, se kterými jsem tehdy po absolvování testu hovořil, mi potvrdili, že se cítili podobně jako já. I když Kinsey nestudoval psychologii, choval se jako mimořádně dobrý psychoterapeut, jenž dal lidem pocit, že je osvobozuje od tíhy informací, které je zatěžovaly.“
Tímto způsobem dokázal Kinsey "dostat" z dotazovaných i nejosobnější detaily z jejich sexuálního života (mimomanželský sex, frekvenci masturbace, X přiznání k sexu se zvířaty a spoustu dalších) i v době, která byla tak puritánská.
Jak vyplývá z dat Kynseyho zprávy Sexuální chování muže, 10% dotazovaných mužů se za svého života projevovalo výlučně (4%) nebo přednostně (6%) homosexuálně, 46% dotazovaných mužů se během života angažovalo v heterosexuálních i homosexuálních praktikách nebo „reagovalo“ na osoby obou pohlaví a 37% procent dotazovaných mužů mělo v dospělosti alespoň jednu homosexuální zkušenost vedoucí k orgasmu [4].
V těchto číslech vidí autor tohoto webu přibližnou shodu se Zastoupením sexuálních orientací v populaci. Podle jeho názoru by se bisexuálové ani heterosexuálové nechovali v zemi jako je Amerika v době, ve které byla jakákoli odchylka od heterosexuality společensky nepřípustná, výlučně nebo přednostně homosexuálně. Tj. oněch 10% přisuzuje homosexuálům. To, že se 6% z nich neprojevovalo výlučně homosexuálně po celou dobu života si vysvětluje zejména obrovským společenským tlakem, pod kterým byli, a také projevem pudu zachování rodu (touhou po dětech) v určité fázi života, který samozřejmě bez opačného pohlaví „ukojit“ nelze.
Dále by podle názoru autora heterosexuál neměl nikdy (dobrovolně) homosexuální zkušenost. Tím spíš ne homosexuální zkušenost vedoucí k orgasmu. Tj. uvedených 37% si vysvětluje jako součet homosexuálně a bisexuálně orientovaných mužů. Odchylku proti Zastoupení sexuálních orientací v populaci (uvádí součet 45%) vidí opět především v obrovském společenském tlaku, který na bisexuály a homosexuály v tu dobu byl (tj. předpokládá, že se ne každý bisexuál/homosexuál v dané době a zemi stihl do uskutečnění průzkumu takto sexuálně projevit).
Zpráva dále uvádí, že 4% mužů-bělochů se od počátku puberty až do uskutečnění průzkumu projevovalo pouze homosexuálně [4]. Právě na základě tohoto údaje je ve společenském povědomí homosexuálům přisuzován 4% výskyt v populaci. Přitom si uvědomme, že se ve stejné zprávě uvádí, že se dalších 6% mužů v období života 16 – 55 let projevovalo přednostně homosexuálně (a pouze zřídka kdy heterosexuálně), že 46% dotazovaných mužů se během života angažovalo v heterosexuálních i homosexuálních praktikách nebo „reagovalo“ na osoby obou pohlaví atd. Společenské povědomí si ale z této zprávy odneslo pouze daný údaj o 4 procentech.
Kynseyho zpráva Sexuální chování ženy uvádí, že 1-3% dotazovaných svobodných žen se v letech věku 20-35 projevovalo výlučně homosexuálně, 2-6% dotazovaných žen se v letech věku 20-35 projevovalo přednostně homosexuálně a pouze zřídka kdy heterosexuálně a 6-14% žen se v letech života 20-35 projevovalo více než zřídka kdy homosexuálně [3, 5].
Zde je vidět velice významný rozdíl oproti výsledkům zprávy Sexuální chování muže. Přitom Zastoupení sexuálních orientací v populaci je stejné u mužů i u žen (viz. např. zkušenosti v [1] o tom, že sexuální orientace může být děděna i z muže na ženu a obráceně). Tento rozdíl si autor vysvětluje následujícími důvody:
- ženám se ve sledovaném věku velmi často ozývá mateřský pud, který se sexem s osobou opačného pohlaví typicky souvisí
- Kynseyho zpráva Sexuální chování ženy vyšla v Americe 5 let po vydání zprávy Sexuální chování muže, která vyvolala v americké společnosti bouřlivé reakce. Zpráva Sexuální chování muže mj. i rozvracela ideologický model americké rodiny a na výsledky zprávy Sexuální chování ženy byl tak vyvíjen mnohem větší společenský tlak, který mohl vyústit ve formě nekorektních výpovědi některých dotazovaných žen
- ženy jsou v průměru méně pravdomluvné a v průměru také cca o 10% psychicky silnější než muži [1], tj. Kinseyho psychologické metody na ně nemusely tolik působit
Výsledky ostatních průzkumů jsou hodně nejednotné. Např. výskyt homosexuálů v nich kolísá od 1 do 10% i dále [6]. Výsledky některých dalších z nich je na internetu možno nalézt např. v [7]. Výsledky drtivé většiny z nich autor považuje za více běžného člověka matoucí než pravdivě informující právě z důvodu klíčové slabiny těchto průzkumů, kterým je jejich vlastní realizace (viz. začátek tohoto článku).